„Rostoucí stres a jídlo se pro mě stalo jediným východiskem.”
„Měla jsem normální, šťastné dětství. Vystudovala jsem zahradnické učiliště, našla si přítele a ve třiadvaceti letech přivedla na svět syna. Narodil se s Downovým syndromem. Časem se u mého partnera začala projevovat agresivita, neustále mi něco vyčítal. Když od nás později odešel, upadla jsem do deprese. Doléhal na mě rostoucí stres a jídlo se pro mě stalo jediným východiskem. Jedla jsem ve velkých porcích a nepravidelně. Tenhle stav trval 7 let,“ říká Štěpánka.
Postupně se začala projevovat oslabená imunita, časté angíny a nakonec cukrovka
„Kila mě omezovala i v pohybu, což mi komplikovalo péči o malé dítě. Často mě navíc zmáhala únava. Musela jsem během dne věnovat spoustu hodin odpočinku nebo spánku,“ doplňuje Štěpánka.
A vizuální stránka? „Sehnat na sebe oblečení vyžadovalo obrnit se trpělivostí. Přestala jsem se svým vzhledem zaobírat. Pracovala jsem z domova a kontakt s lidmi omezila na minimum,“ říká Štěpánka.