Upravit stránku
Zdroj odborný časopis Florence: Malá prsa, povislá oční víčka nebo přebytečný tuk v problémových partiích – to jsou nejčastější důvody, proč ženy stále častěji vyhledávají služeb plastických chirurgů. Nejsou to však jen Češky, kdo plní čekárny a ordinace klinik plastické chirurgie u nás. Služby českých odborníků vyhledávají ve velké míře také klienti ze zahraničí. Zejména ze zemí na západ od našich hranic k nám klienty lákají nejen kvalitní služby, ale také nízké ceny. Své o tom ví i MUDr. Martin Skála, plastický chirurg kliniky OB Care v Praze.

Jaké jsou současné trendy v plastické chirurgii?
Na to je těžké odpovědět. Plastická chirurgie je poměrně stabilní, ale co se týče jednotlivých výkonů, je to otázka módy. Jeden čas byl hodně populární lipotransfer, neboli přenos vlastního tuku například do prsou, hýždí nebo obličeje, ale protože výsledky nebyly nijak oslnivé, tak ten zájem už dneska není takový. Navíc třeba v případě prsou se musí opakovat, takže se od něj pomalu ustupuje. Já osobně jsem jej nikdy nedělal.

Proč?
Měl jsem k té metodě výhrady.

A co teď „letí“ v zahraničí?
Například v Latinské Americe jsou stále velkým hitem implantáty do hýždí, ale Evropa je konzervativněj- ší, takže tam po těchto výkonech zase taková poptávka není.

Jaké výkony provádíte na klinice OB Care?
U nás poskytujeme celé spektrum výkonů. To znamená od korektivních operací obličeje přes prsa až po celé tělo, kam patří například liposukce, plastika břicha, modelace postavy, modelace hýždí… V podstatě asi není výkon, který bychom nedělali.

MUDr. Martin Skála

Jsou nějaké výkony, které provádíte nově?
Pouze v oblasti miniinvazivních vý- konů provádíme lifting obličeje pomocí vstřebatelných liftujících nití silhouette. To je asi jediná novější věc, jinak to jsou klasické zákroky.

Chodí k vám více ženy nebo muži?
Častěji chodí ženy. Naši klientelu tvoří Češi i lidé ze zahraničí, napří- klad z Anglie, Německa, Švýcarska a podobně.

Co je k nám láká?
Především dobré jméno našich lé- kařů a jejich kvalitní výsledky. Ale jistě to bude i cena, protože pro zahraniční klienty, zejména ze zá- padních zemí, jsme stále levnější. Nedávno jsem se bavil s jednou Angličankou a ta říkala, že operace břicha vyjde v Anglii na devět až deset tisíc liber. Ve Švýcarsku zase stojí kolem deseti tisíc švýcarských franků, a když si vezmete, že u nás vyjde stejný zákrok na čtyřicet až padesát tisíc korun, tak je to velký rozdíl. Samozřejmě zahraniční klienti si k tomu musejí připočíst ještě ná- klady na cestování a ubytování, což u tuzemských klientů odpadá, ale i tak se jim to pořád vyplatí.

A jak se o vás dozvědí?
Nejčastěji prostřednictvím agentur. Často se setkávám s tím, že si klient dojde na konzultaci například v Londýně a pak, když se dozví, co potřebuje, začne hledat, kde by to měl levnější. Nakonec tedy přijede k nám nebo třeba do Polska, což je Brity také vyhledávaná destinace. Rakušané zase jezdí spíše do Ma- ďarska; zkrátka celý východní blok je v tomto ohledu vyhledávaný, protože nabízí srovnatelné služby na vysoké úrovni, ale za nižší ceny.

Přesto se asi úroveň jednotlivých klinik liší. Na co by si tedy měli klienti dát pozor, když se rozhodnou podstoupit plastickou operaci?
Určitě by si měli zjistit, kdo je operatér, a to nejen ve smyslu, co o něm říkají webové stránky toho pracoviště, ale zejména jaké zkušenosti s ním mají jeho klienti. Dnes existuje celá řada diskuzních fór, kde se klientky kontaktují, diskutují a svěřují si své zkušenosti. Už několikrát se mi stalo, že ke mně přišla klientka, která mou práci viděla na fotografiích, které jí ukázala jiná žena. Určitě by si tedy měli zjistit co nejvíce ověřených informací. A pak by samozřejmě měli hledět také na to, jak velké to pracoviště je a jaké spektrum výkonů nabízí. Čím větší pracoviště je, to znamená, čím více odborníků, jako je plastický chirurg, anesteziolog, internista a podobně, má, tím je bezpečnější, protože i když se jedná „jen“ o plastickou chirurgii, pořád je to medicína, pořád je to chirurgie a pořád je tu riziko, že se může něco stát. A pracoviště, které má zázemí, má mnohem větší šanci, že problém zvládne, než to, kterému zázemí chybí.

„Zájemci o plastickou operaci by si měli nejprve zjistit, kdo je operatér a jak velké je pracoviště, kde chtějí zákrok podstoupit.”

Vedle kliniky plastické chirurgie OB Care existuje ještě OB Klinika, která se zabývá léčbou obezity. Chodí k vám i někteří jejich pacienti?
Ano, je to takový zvláštní mix. Mnoho jejich pacientů se poté, co zhubnou, objeví u nás, protože jim zbudou kožní převisy – na pažích, na stehnech, na břiše a podobně – a chtějí je odstranit. Někdy se ale zase naopak stane, že k nám přijde klient, který chce liposukci, ale váží 120 kilogramů. Proto ho pošleme na OB Kliniku, aby si nejprve vyřešil svou váhu, protože liposukce není zákrok, který by léčil obezitu, a on se pak třeba za dva roky, až zhubne, vrátí k nám.

Hradí takové zákroky pojišťovna?
Ne. Pojišťovna obecně z plastické chirurgie hradí pouze zmenšení prsou v indikovaných případech, plastiku břicha, pokud má pacient diastázu neboli rozestup břišních svalů, a přišití uší u dětí do deseti let. Klinika OB Care však nemá smlouvu s žádnou pojišťovnou, proto si u nás všechny zákroky hradí klienti sami. OB Klinika je  centrum pro léčbu obezity a metabolických poruch, v indikovaných případech je léčba hrazena z veřejného zdravotního pojištění.

Setkal jste se někdy s nějakým neobvyklým požadavkem na plastiku?
Ano, občas se někdo takový objeví. Já se však snažím vždycky s klientem probrat, jaké má požadavky, a říct mu, zda to je, či není splnitelné. Když přijde člověk, který ví, co chce,a je to splnitelné, je to ideální stav. Pak jsou klienti, kteří se přijdou nejprve poradit, probereme, jaké jsou možnosti, a oni si to pak v klidu promyslí doma. Přeci jen se jedná o značnou finanční investici, takže je nutné, aby to dobře zvážili. A pak jsou pacienti, kteří chtějí plastickou operací změnit něco, na co nemá operace vliv. Jsou to lidé, kterým to třeba doma neklape, muž řekne ženě, že už nemá prsa jako ve dvaceti, a ona přijde, že chce operaci. Tím se ovšem nic nevyřeší, protože ten problém je někde úplně jinde. Nebo přijde muž, že chce zmenšit nos, protože si myslí, že ho má velký, a projikuje si do něj svůj neúspěch u žen. Jenomže už nevidí, že je tichý neprůbojný typ a že problém tedy není v jeho nose, ale v jeho psychice. Takové požadavky buď rovnou odmítám, nebo klientovi řeknu, aby si ještě nechal nějaký čas na rozmyšlení své představy, pak se sejdeme ještě jednou a znovu to probereme. Tito lidé se už zpravidla nevracejí.

Musíte mít tedy dobrý odhad na lidi. Máte k dispozici nějakého psychologa?
Náš obor je hodně o psychice, ale psychologa jsme zatím ještě nepotřebovali. Na některých pracovištích používají různé skórovací dotazníky sestavené psychology k odhalení psychicky nemocných lidí, ale ukazuje se, že ne vždy jsou úspěšné. Taková neutěšená diagnóza je pro nás dysmorfofobie – chorobný strach z vlastní ošklivosti. Pacienti, kteří touto chorobou trpí, vyžadují opakované chirurgické zákroky, ale nikdy nejsou spokojeni. To je neštěstí, protože takový pacient je hrozně úporný, neodbytný, ale stále nespokojený. Pak je samozřejmě nespokojený i ten operatér a tito lidé cestují po klinikách a dělají problémy. Naštěstí jich mnoho není, ale občas se jich pár najde.

Jak myslíte, že se bude plastická chirurgie vyvíjet do budoucna?
Myslím si, že poptávka po ní bude pořád veliká. Je to dáno tím, jak nás neustále bombardují média a jak je současná společnost nastavena na péči o vzhled. Lidé u nás jsou navíc bohatší, nabídka je široká a péče je dostupnější. Vidím to sám, zatímco dříve k nám chodili podnikatelé nebo manželky podnikatelů, tedy ta bohatší vrstva, dnes už je to střední nebo i nižší střední třída. Vznikla navíc celá řada klinik, které tyto zákroky nabízejí, takže služby jsou opravdu lehce dostupné. Co se týče klientely, nemyslím si, že by o ni měly kliniky nouzi, i když prooperovanost v naší populaci je už dost vysoká, stále k nám proudí hodně zahraničních klientů. V čem však budou mít kliniky problém, bude v dostatku operatérů. Už dnes na řadě klinik neoperují plastičtí chirurgové, ale pouštějí se do toho i lékaři z jiných oborů, což je podle nás špatně. Bohužel tu však není moc, ať už ze strany České lékařské komory, nebo ministerstva zdravotnictví, která by jim to mohla zakázat. Je to tak jen na jejich vlastní zodpovědnost.